S ACUBEM POMÁHÁME DĚTEM

ACUB je nezisková organizace, která se na ostově Boavista v chudinské čtvrti kousek od hlavního města Sal Rei zabývá charitativní pomocí těm nejchudším rodinám, které zde žijí ve velice nuzných podmínkách.

Nejen, že zajišťuje pravidelně dětem snídaně, školní potřeby a oblečení, ale organizuje pro ně i volnočasové aktivity, narozeninové oslavy, lékařské prohlídky, doučování a mnohé další.

Chudinská čtvrť neboli barraca

Barraca (čtěte baraka) je v portugalštině i kreolštině slovo označující jednoduchý/provizorní příbytek z materiálů, které byly zrovna v době stavby po ruce.

Rodiny na Kapverdách jsou početné. Na jednu matku zde připadá v průměru něco málo přes pět a půl dítěte a tak, aby (nejen) místní ušetřili, stahují se na okraj větších měst a městeček – do chudinských čtvrtí, kde je levnější ubytování.

Chudinská čtvrť na ostrově Boavista je poměrně rozlehlá a je vystavěná za městečkem Sal Rei, směrem do vnitrozemí – na státním pozemku.

barracaPohled na chudinskou čtvrť z okna prostor, kde sídlí a pořádá nejrůznější akce pro děti i dospělé z chudinské čtvrti nezisková organizace ACUB. (Další fotografie si můžete prohlédnout zde >>)

Životní a hygienické podmínky v barrace jsou opravdu žalostné. Některé domečky jsou sice zděné a patrové, ale většinu z nich tvoří přízemní budovy, spíše „chlívky“, z vlnitého plechu, palet a pytloviny a co se týče sociálního zázemí – většinou neexistuje.

V lepším případě je pro vykonávání potřeby a hygieny v domečku vyčleněn malý prostor oddělený plentou, za níž je umístěn lavór a kanystr s vodou. V horším případě jsou obyvatelé chudinské čtvrti nuceni vykonávat potřebu kdekoli na nejbližším volném prostranství, kam se vylévají mj. i odpadní vody ze všech přilehlých domků.

A právě tady, v chudinské čtvrti, žije většina obyvatel, kteří se na ostrov Boavista přistěhovali nejen z ostatních ostrovů, ale i z kontinentální Afriky – především ze Senegalu, Nigérie a Guiné-Bissau za prací.

Rozvod vody nebo elektriky tady neexistuje, tím vším si musí obyvatelé zásobit domácnost sami.

Vodu si nosí v barelech z veřejné zásobárny vody a elektriku? Buď si pořídí naftový agregát a mají vystaráno, nebo je třeba se na někoho tzv. napíchnout…

Veřejné osvětlení je zajišťováno z několika naftových agregátů umístěných za chudinskou čtvrtí. Jsou však v chodu pouze do půlnoci. Poté se v barrace setmí a chudinská čtvrť se stane nebezpečnou i pro své vlastní obyvatele.

Co do občanské vybavenosti, v chudinské čtvrti je snad úplně všechno: pouliční prodej ovoce, zeleniny a ryb, kamenné obchůdky či jen provizorní stánky s potravinami, oblečením a spotřebním zbožím dovezeným z Evropy či USA, autoservis, diskotéka, katolický kostel, mešita, školka a mnohé další – dokonce i řeznictví pod širým nebem.

20160324_094216

V barrace je opravdu živo – ve dne, v noci. A kde je živo, tam je i spousta podvratných živlů, které obchodují se vším možným – i s drogami. Provozovatelek nejstaršího řemeslana na světě je zde také požehnaně…

A protože je v chudinské čtvrti vysoká kriminalita a velmi NEBEZPEČNO!!!, často lze zahlédnou hlídky místní policie při průjezdu úzkými prašnými uličkami a monitorování situace, což u místních obyvatel vyvolává alespoň na chvíli pocit zdánlivého „bezpečí“.

Ve výše popsaných podmínkách si my, Evropané, nedokážeme naši existenci ani představit, natož pak v takovém prostředí vychovávat děti. Po chudinské čtvrti jich bezprizorně pobíhají stovky. Většina z nich dokonce naboso – mezi těmi splašky, odpadky a výkaly.

Mnozí cestovatelé, a to se odváží pouze do té „civilizované“ části městečka, jsou místní realitou otřeseni a často se ptají, jak mohou pomoci?

Pomoc musí být organizovaná

A tady, na Boavistě, vede cesta nejlépe přes ACUB. Pracovníci této organizace přesně znají své působiště a vědí, která rodina, potažmo dítě, má nedostatek a jaký. Organizují pro děti pravidelné snídaně/obědy, doučování, exkurze do zajímavých míst, promítání pohádek, zajišťují jim školní potřeby a dokonce  – spousta dětí najde díky ACUBu i donátora, který pravidelně přispívá na jejich vzdělání, oblečení aj. V Evropě těmto projektům říkáme „Adopce na dálku“.

Kromě pomoci dětem, se ACUB soustředí i na pomoc nezaopatřeným starším obyvatelům. I pro ně organizuje volnočasové aktivity, společné obědy/večeře a místo školních potřeb jim jednou za čas zajisťuje ty nejzákladnějsí potraviny, oblečení, atp.

Dále ACUB organizuje sbírky školního a zdravotnického materiálu, který poté spravedlivě rozděluje po školách, školkách a ošetřovnách (tzv. USB) po celém ostrově.

Navíc o všech svých aktivitách pravidelně informuje veřejnost a přispěvatele na svých facebookových stránkách, kde najdete více informací o jeho působení a dokreslíte si obrázek o poměrech, které v chudinských čtvrtích u větších kapverdských osídlení panují.

Přispět svou troškou do mlýna můžete i vy!

Pokud se chystáte na dovolenou na kapverdský ostrov Boavista a nemáte plné zavazadlo, přibalte do něj pár propisek, tužek, 2-3 sešity, pravítko, zbytky pastelek/voskovek, dětské (i miminkovské!) oblečení, ze kterého vaše ratolesti už vyrostly, hračky, pexeso, fotbalový míč, starou školní aktovku, náplasti, obinadla – prostě cokoli, co se vám ještě vejde do zavazadla a co už doma nevyužijete.

V průběhu dovolené svou pomoc v této formě na některé z informačních schůzek předejte delegátovi, který poté nashromážděné věci předá ACUBu a ten už bude vědět, kam vše dál přerozdělit.

Cílená pomoc je nejefektivnější a má smysl

Co však smysl nemá, to je bezmyšlenkovité rozdávání pamlsků, oblečení a hraček místním na ulici nebo uprostřed chudinské čtvrti (např. jako úplatek za následné pózování pro fotku, kterou si poté dobrodinec vyvěsí na sociální síti) se zdánlivě dobrým pocitem, že „pomohl“. Bohužel, nepomohl.

Není totiž pomoc jako pomoc!

Samozřejmě, na podarování místních obyvatel jako takovém není nic špatného. Problémem se ale může stát právě skutečnost, kdy donátor není znalý místních poměrů, nemá mezi místními vybudovaný respekt a zjednodušeně řečeno – „neví, co činí“.

Může se také stát, že se dotyčný dostane do problémů, když se z původního houfu o deseti dětech stane najednou houf o čtyřiceti dětech, které najednou není čím obdarovat. Nebo nejsou děti obdarovány stejnou měrou. Nebo, aniž by to člověk tušil, obdaruje někoho, kdo má oproti ostatním dostatek atp. Tedy, není pomoc jako pomoc!

 Je dobré pomáhat doopravdy!

Tedy v součinnosti s lokálními organizacemi znalými situace a všeobecných místních poměrů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *